Moje pocity

Moje tvorba 😀

Přidám vám sem mojí tvorbu. Prosím nekrást. Je to čistě z mojí hlavy a nepřeji si aby mi někdo bral moji tvorbu. Pokud se vám bude líbit písněte mi to do komentářů a já budu v takové tvorbě pokračovat.

Bolest bylo to jediný co cítila. Byla celá naplněna bolestí. Cítila se jako by už dávno umřela. Celá společnost jí odsoudila k záhubě, její milovaní ní opovrhovali, nenáviděli jí. Všichni ji citově zranili. Byla to ona bolest co jí k tomu činu donutila. Byla mladá a krásná, nikdy však ale nepoznala jaký to je mít radost. Její krása jí byla k ničemu, když kvůli tomu ní všichni opovrhovali a snažili se jí zničit. Závist se tomu říká, neboť jí záviděli její přirozenou krásu, její smysl pro humor a laskavé srdce. Ženy jí za to nenáviděli a muži jen využít chtěli. Cítila se slabá, neboť smutek a slzy jí trýzní. Přála si být obyčejná jako ostatní, přála si poznat lásku a milující srdce, ale v dnešní době jsou všichni pokrytci a svině. Společnost jí chtěla dát svoje názory a role, chtěli aby byla jak ostatní ovce. Jenže dívka snila a měla svoji hlavu a názor. Společnost jí za to odsoudila k trestu utrpení a ponížení, opovrhovali ní. Nevydržela tu bolest a nezájem ostatních. Stoupla si na okraj propasti a přemýšlela co je s ní špatně. Byla smutna a zničená, cítila se slabě. Přesně tohle dělá naše společnost, když se rozhodneš být jiný, když nechceš být jako ostatní ovečky. Proto tě donutí umřít. Dívka se slzami v očích se rozhodla skočit. Než naposledy vydechla stačila ještě zašeptat “sbohem,, ještě jsem nebyla připravena přijít na tenhle svět.” Nikdo nesmí být jiný, všichni musí myslet stejně, chovat se správně a nemít názor, jinak je předem odsouzený k záhubě. Možná někdy za pár let si společnost uvědomí, co způsobila.

Děkuji za váš čas a přečtení.

Vaše Flagiona